Retenční nádrže s regulovaným odtokem

Jak funguje retenční nádrž s regulovaným odtokem

Dešťová voda přitéká do nádrže rychlostí, která se během intenzivního deště výrazně mění. Odtokové zařízení však z nádrže propouští pouze předem stanovené množství vody. Jestliže je přítok vyšší než povolený odtok, hladina v nádrži stoupá a voda se dočasně ukládá v retenčním prostoru.

Po skončení deště voda dále postupně odtéká, dokud se retenční část nádrže znovu neuvolní pro další srážku. Nádrž tedy nesnižuje celkové množství vody, které je potřeba odvést, ale rozkládá jeho odtok do delšího časového období.

Regulovaný odtok může směřovat například do dešťové kanalizace, vodního toku nebo jiného schváleného místa. Způsob napojení ani povolený průtok si ale nelze určit libovolně. Musí vycházet z projektu a podmínek správce kanalizace, správce toku nebo příslušného úřadu.

Retence, akumulace a vsakování nejsou totéž

U nádrží na dešťovou vodu je hlavním cílem vytvořit zásobu pro další využití, například pro zalévání zahrady nebo splachování WC. Voda proto může v akumulační části zůstávat delší dobu.

Retenční nádrž má naopak vytvořit volný prostor pro zachycení další srážky. Po dešti se proto její retenční část postupně vyprazdňuje regulovaným odtokem. Vsakovací zařízení pracuje jinak – vodu nepouští do kanalizace nebo vodního toku, ale předává ji okolní zemině.

Obě funkce lze spojit také v jedné nádrži. Spodní akumulační část pak uchovává vodu pro další využití, zatímco horní retenční prostor zachytává přívalové srážky. Výška odtoku a rozdělení objemu musí být navrženy tak, aby retenční část nezůstávala trvale zaplněná.

Širší přehled možností nabízí článek Jak zadržet vodu na zahradě i v krajině a proč na tom záleží.

Kdy se regulovaný odtok používá

Retenční nádrž může být vhodným řešením především v případech, kdy:

• půda není dostatečně propustná pro bezpečné vsakování,
• hladina podzemní vody nebo prostorové podmínky vsakování omezují,
• je potřeba odvádět vodu z větší střechy nebo zpevněné plochy,
• kanalizace může přijmout pouze omezené množství vody,
• regulovaný odtok požaduje projektant, obec nebo správce kanalizace,
• se kombinuje využívání dešťové vody s povinnou retencí.

Samotné osazení velké nádrže ještě regulovaný odtok nezajistí. Součástí řešení musí být odpovídající výtokový prvek, správně umístěný přepad a možnost kontroly i údržby systému.

Jak se určuje potřebný retenční objem

Retenční nádrž nelze vybírat pouze podle počtu litrů nebo velikosti střechy. Návrh ovlivňuje více vzájemně souvisejících hodnot:

• velikost odvodňované plochy,
• druh povrchu a množství vody, které z něj odteče,
• návrhová intenzita a délka srážky,
• maximální povolený odtok,
• způsob dalšího odvedení vody,
• případné spojení retenční a akumulační funkce,
• požadavky na bezpečnostní přepad.

Čím nižší je povolený odtok a čím větší je odvodňovaná plocha, tím větší retenční prostor bývá zpravidla potřeba. Konkrétní objem však musí vycházet z odborného výpočtu. Běžná kalkulačka určená pro výběr akumulační nádrže na zalévání se pro dimenzování retenčního prostoru použít nedá.

Filtrace a údržba retenčního systému

Spolu s vodou mohou do nádrže přitékat listy, písek, splaveniny ze střechy a další mechanické nečistoty. Ty se mohou usazovat na dně nebo omezovat funkci výtokového zařízení. Před nádrž je proto vhodné zařadit odpovídající filtraci dešťové vody, zvolenou podle původu vody a velikosti odvodňované plochy.

Kontrolovat je potřeba především:

• čistotu přívodního potrubí a filtrace,
• průchodnost regulovaného odtoku,
• množství sedimentu na dně nádrže,
• funkci bezpečnostního přepadu,
• stav čerpadla, pokud je odtok řešen přečerpáváním.

Odtokové zařízení musí zůstat přístupné pro kontrolu a čištění. I částečné zanesení může změnit skutečný průtok a tím ovlivnit funkci celého retenčního systému.